Cestování a Výlety

aneb Squirrel cestuje

Kambodža


Cesta do Kambodži

(4. 12. - 5. 12. 2015)

Dobrodružství začíná. Vstáváme po letmém dvouhodinovém spánku a nesedáme do auta, s kterým máme namířeno z Hradce do Pardubic. Je zima jako když praští, mlha a všechno je namrzlé. Máme lehké zpoždění a tak se snažíme alespoň trošku spěchat. V Pardubicích vyzvedáváme moji mamku, které auto předáme na vlakovém nádraží.


Pardubice jsou (jak jinak) úplně ucpané, ale pořád jakž – takž stíháme. Nabíráme mamku a jedeme směrem na nádraží. Vybírám cestu okolo Parama, protože se chci vyhnout dopravní zácpě v centru. Máme šílenou smůlu, protože je silnice, kterou se potřebujeme dostat na nádraží uzavřená. Máme na výběr – buď objedeme celé město (na to není čas), nebo se vydáme pěšky. Máme 10 minut do odjezdu vlaku.


Běžíme! Běžíme s krosnama a s tenkýma botama připravenýma do tropů. Nemůžu, lapu po dechu, kašlu, mám mžitky před očima, ale nemůžeme zastavovat. Běh na hranicích našich možností střídá rychlá chůze. Kdybychom nestihli vlak, tak nestihneme ani letadlo.


Přibíháme na nádraží. Jako na potvoru dobíháme na špatné nástupiště! Skáčeme po kolejišti a vyškrábáváme se konečně k tomu správnému. Zrovna přijíždí náš vlak! Stihli jsme ho doslova na poslední chvíli. Ufff...


Oba kašleme jako dva tuberáci, v puse cítím krev a ještě pořád se mi špatně dýchá. Naštěstí už sedíme v teple a popíjíme čaj s citrónem. Tomuhle se říká luxusní start dovolené.



Pardubice → Vídeň

Ještě nejsme ani v Rakousku a můj žaludek díky atletickému výkonu vypovídá svojí službu. Mám horečku a je mi špatně. Snad se to srovná.


Rakouská kontrola jízdenek odhalila jednoho pasažéra bez platné jízdenky. Průvodčí okamžitě odvádí pána do jiného vagónu a hlásí to někomu vysílačkou. Na další zastávce si pasažéra odvádí policie.


Vystupujeme ve Vídni na hlavním nádraží, kde si kupujeme jízdenku na vlak ICE, který nás vzápětí odváží na letiště. Na celou akci jsme potřebovali maximálně 15 minut.


Na letišti vyzvedáváme letenky a přemýšlíme, kam zajdeme na jídlo. Po nalezení občerstvení McDonald’s je naše hledání u konce. Posilňujeme se před nadcházejícím letem pořádným meníčkem.



Vídeň → Peking

Sedíme v prvním letadle ze tří. Letadlo je poloprázdné a přijde mi, že jediní běloši na palubě jsme my dva. Deseti-hodinový let z poloviny prospávám. Zbytek času se snažím zabít hraním her, čtením a koukáním na filmy. Před příletem pozorujeme nádherné “pekingské” hory při východu slunce.


V Pekingu nás extrémně důkladně kontrolují. Personál má problem se solárníma nabíječkama (přitom jsou klasicky z číny). Nakonec nám nabíječky zůstaly (ještě že tak) a my pomalým tempem přicházíme k gatu, ze kterého poletíme do našeho oblíbeného Bangkoku.


Peking Peking Peking



Peking → Bangkok

Z celého letu si pamatuji jenom letmé turbulence. Kompletně jsem ho prospala. Na letišti v Bangkoku nastupujeme do transferního autobusu, který jezdí na druhé – menší letiště. Tuhle trasu už známe nazpaměť. Díky tomu, že jsme si připravili vytištěné letenky, máme tenhle autobus kompletně zadarmo. Cesta trvá 40 minut.


Jsme zase na letišti a čekáme na poslední letecký spoj. Máme tři hodiny do odletu. Svačíme v té samé restauraci, kterou jsme navštívili před rokem. Po jídle se přesouváme do kavárny a jen tak odpočíváme.


Bangkok letiště Bangkok letiště Bangkok letiště


Jídlo na letišti v Bangkoku:

  • wafle = 95 THB = 65 CZK
  • smoothie = 115 THB = 78 CZK
  • Frapé = 80 THB = 55 CZK



Bangkok → Siem Reap

Závěrečný let trvá asi hodinku. Je plný ošklivých turbulencí a chvilkama jsem po tmě. Díky krátkému letu naštěstí není moc času na paniku. V letadle dostáváme kupu dokumentů nutných pro vydání víza.



Siem Reap

Stojíme v dlouhé a pomalu se táhnoucí frontě k vízové přepážce. V hale je jediný bankomat, který vydává pouze dolary. Za vízum platíme $30 za osobu a hledáme stánek telefonního operátora – Cellcard (operátora jsme si vytipovali už doma). Oba dva si kupujeme SIM kartu s internetovým balíčkem, konkrétně 8 GB za $10. Dokonce chytám i LTE.


Na hotel jedeme tuk-tukem, který máme zamluvený v rámci transferu. Venku je už tma a jsme rádi, že zrovna teď nemusíme zařizovat odvoz. Řidiči nechávám $1 jako spropitné. Ještě nemáme ani ponětí o tom, jestli je to adekvátní částka.


Bydlíme v útulném hotýlku se jménem Hima Boutique. Po rychlé sprše vyrážíme do víru velkoměsta. Máme v plánu navštívit Night Market. Po cestě se zastavujeme v moc pěkně vypadajícím venkovním baru se živou muzikou a sympatickou cenou za koktejly. Sedáme si do útulných křesílek a doslova usrkáváme atmosféru. Dneska jsme už do Night Marketu nedošli. Zaparkovali jsme v luxusním baru – Private Bar & Lounge. Dáváme se do řeči s dvěma Kambodžany a jedním cizincem s šíleným britským přízvukem. Zjišťujeme, že Brit je majitelem baru. Jeden z místních provádí japonské turisty po Angkor Watu a druhý je manažer v kosmetickém salónu naproti přes ulici. Je to úžasný večer.


Private Bar & Lounge Siem Reap Siem Reap


V ranních hodinách opouštíme bar a bloudíme městem s cílem sehnat něco na zub. Necháváme se odvést do uliček se jménem Pub Street. Poprvé tu ochutnávám hada na špejli. Kupodivu musím uznat, že není vůbec špatný. Znovu nasedáme na tuk-tuk, se kterým se chceme nechat odvést do hotelu. Mladý řidič nemá ani tušení, kam máme namířeno. Jezdí s námi celým městem sem a tam a ptá se ostatních tuk-tukářů na cestu. Celá projížďka trvá víc jako 30 minut. Máme takovou menší okružní jízdu. Vůbec si nepamatuji, kolik jsme platili. Zbytek večera mám jako v mlze ☺.